Bylo dost pozdě, květen zrovna začínal, lásku připomněla hrdlička, která se ozvala z borovic — hlas se nesl z okna. Člověk měl pocit, že i mech tam šeptá o lásce. Kvet strom bíle a v růži slavík provinile do srdce…
DOPORUČENÁ CENA 229 KČ
ISBN 978-80-7470-283-9
ONDŘEJ KOUPIL K VĚTEN
Květen je báseň navazující na Máj Karla Hynka Máchy. »Rekomponuje« ho, básnicky přeskládá a vede se starou básní, otištěnou souběžně, dialog.
KVETEN REKOMPOZICE MÁCHOVA MÁJE
ONDŘEJ KOUPIL
AKROPOLIS | 2020
ONDŘEJ KOUPIL | KVĚTEN
KVET ONDŘEJ KOUPIL
TEN REKOMPOZICE MÁCHOVA MÁJE
Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. Rukopis laskavě posoudili Michal Charypar a Jan Čermák. Text Karla Hynka Máchy je se vstřícným svolením editorů a Ústavu pro českou literaturu AV ČR převzat z této edice: Karel Hynek Mácha. Máj. Edd. Michal Charypar, Jiří Flaišman a Michal Kosák. Praha: Akropolis; Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2019 [= Kritická hybridní edice 4].
© Text Ondřej Koupil, 2020 © Illustrations Jan Koupil, 2020 © Graphic & Cover Design Stará škola & Knyžnyk Apudportam, 2020 © Filip Tomáš — Akropolis, 2020 ISBN 978-80-7470-283-9 ISBN 978-80-7470-284-6 (PDF)
�I� ABENDSCHATTEN | VEČERNÍ STÍNY �II� NACHT | NOC PRVNÍ MEZIHRA: NOC A VIGILIE �III� MORGENLAND | ZEMĚ ÚSVITU DRUHÁ MEZIHRA: NOC A PANYCHIDA �IV� NACHLEBEN | DALŠÍ ŽIVOT POZNAMENÁNÍ A VÝKLAD REKOMPONOVANÉHO MÁJE
9 25 55 65 87 93
105
.I.
ABENDSCHATTEN | VEČERNÍ STÍNY
5
10
15
20
25
Byl pozdní večer — první máj — večerní máj — byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky planoucí tam co slzy lásky. I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se — milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí — bloudící co milenci sešly. Ouplné lůny krásná tvář — tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá — ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela.
| 10
5
10
15
20
25
Bylo dost pozdě, květen zrovna začínal, lásku připomněla hrdlička, která se ozvala z borovic — hlas se nesl z okna. Člověk měl pocit, že i mech tam šeptá o lásce. Kvet strom bíle a v růži slavík provinile do srdce trn si bodl zdeptán. Jezero ztichlo, stíny v keřích, na vodě rostla temná kola, břeh je až svíral, rubáš mola… A hvězdy, slunce v galaxiích, otáčely se po obloze — někdo v nich vidí obraz hoře lásky. A světy u hvězd jednou zaniknou v moři gravitace, srazí se hmota, neposednou silou, jako by mohla láskou uhořet — nám to připomene milence. Měsíc svítil vcelku, bledý a jasný, jasem bledý, dostal růžový nádech něhy, se kterou chlapce hledá venku dívka; dvojník měsíce hledí z hladiny, hloubkou zrcadlený.
| 11
Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín, až posléz šerem vjedno splynou. S nimi se stromy k stromům vinou. — Nejzáze stíní šero hor, tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá. Vře plnou — v čas lásky — láskou každý tvor.
30
35
40
45
Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí, se skály v břehu jezera daleko přes jezero hledí. To se jí modro k nohoum vine, dále zeleně zakvítá, vzdy zeleněji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne. Po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírá; po šírošíré hladině nic mimo promyk hvězd nezírá.
| 12
30
35
40
45
Poslední světlo vykreslilo vybledlé stíny dvorů — ztrácí sílu a barvu. Všechno míří k soumraku, tichu — černobílo. Kus za jezerem kopce stíní, izolovaná bříza svítí tmou blízko háje. Na potoce přeskočí vlna vlnu hladce. Květnový večer do svých síní maluje obraz lásky — jiní nazvou to kódem, klíčem k lásce. To zvláštní světlo zalilo tvář dívky, pod dub si sedla — krásná! Ze skály dívá se a ta zář měsíce z jezera ji jasná modravým leskem ještě zkrášlí. Hluboká zeleň je tam v dálce, světlejší obzor, jak když vál sem vítr, co ohně se mu zdály. Dívá se po hladině pusté, dívá se dlouho do osudu. Dívá se po hladině pusté, vidí jen hvězdy, měsíc, vodu.
| 13
50
55
60
65
70
Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý, v ubledlých lících krásy spějí. Hodina, jenž jí všecko vzala, ta v usta, zraky, čelo její půvabný žal i smutek psala. — Tak zašel dnes dvacátý den, v krajinu tichou kráčí sen. Poslední požár kvapně hasne i nebe, jenž se růžojasné nad modrými horami míhá. »On nejde! — Již se nevrátí! — Svedenou žel tu zachvátí!« Hluboký vzdech jí ňádra zdvíhá, bolestný srdcem bije cit a u tajemné vod stonání mísí se dívky pláč a lkání. V slzích se zhlíží hvězdný svit, jenž po lících co jiskry plynou. Vřelé ty jiskry tváře chladné co padající hvězdy hynou; kam zapadnou, tam květ uvadne.
| 14
50
55
60
65
70
Dívka je krásná — padlý anděl, květ, který před očima zmizel. Bledá… to krásné v tváři spalo. Hodina, kdy o všechno přišla, jí smutný půvab promítala na rty a oči, bílé čelo. Je to už dvacet dní! Teď šero v krajině se jak sen rozlilo. Světlo se ztrácí, růžová se na šedou mění v tmavé kráse. Nebe je modré. Výkřik tlumí: »Nemůže přijít!« — Padla na dno: svedl ji. Je jí smutno, teskno, zrychleně dýchá, srdce buší. Pláčem teď tvoří divný duet s vodou, co šumí. Stísněně si lesky hvězd ve svých slzách nosí, neklidně svírá útlý loket. Slzy jsou horké, tváře chladné, slzy, když tečou, zanikají, a jak některá na zem spadne, tak z květů lístky opadají.
| 15
… POZNAMENÁNÍ A VÝKLAD REKOMPONOVANÉHO MÁJE
Spisovatelé — zvláště pak básníci — nás většinou chtějí udržovat v domnění, že tvoří v jakémsi ušlechtilém šílenství… Edgar Allan Poe, Filozofie básnické skladby (přeložil Aloys Skoumal)
Básníkovi Máje stačilo v Poznamenání k prvnímu vydání komentovat okrajový motiv použitý v prvním intermezzu: poslední, kdo byl na tom kterém hřbitově pochován, prý — podle vyprávění nějakého hrobníka — vždycky čeká na stráži, až přivezou dalšího nebožtíka. U rekompozice asi nutno vysvětlit mnohem víc. Víc než sto osmdesát let poté, co mysl mladého právníka Karla Hynka Máchy (1810–1836) usnula ze zaslechnutého, spatřeného a přečteného probarvené zbásnění loupežnické historky z okolí Velkého rybníka u Hirschbergu anebo snad někde v Tyrolsku, jsem také stál u vodní hladiny. Byl jsem o generaci starší než básník, syn chytal ryby a já právě odložil rozečtený román. Romantický koncept mě v té chvíli nezaujal. Ani básník: měl jsem ostatně už léta pocit, že po okouzleném čtení v mládí, poté, co mě přes máchovskou literaturu přitáhla literární historie, poté, co jsem v úmrtní komoře Máchově v Litoměřicích ze zvětšené fotografie jeho autografu na stěně adoptoval charakteristický tvar malého »d« se stočenou horní dotažnicí a několik let je tak psal, po přednáškách Alexandra Sticha o zvláštních silných slovech, literárních motivech, které Máchu spojují se starší literaturou 17. a 18. století (lebka a další), jsme vyrovnáni. Myšlenka, která mě zaujala jako první, byla od toho všeho daleko odtažitá, mnohem chladnější a formálnější. Vzpomněl jsem si na princip rekompozice. rekomponovaným nazval skladatel Max Richter výsledek svého pokusu vzít cizí skladbu, Vivaldiho Čtvero ročních období, a nejen ji přearanžovat, ale přepsat podle sebe. Výsledek v hudbě je překvapivý.
| 107
ONDŘEJ KOUPIL
KVETEN REKOMPOZICE MÁCHOVA MÁJE Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2020 jako svou 414. publikaci Redakce Lucie Kořínková Ilustrace Jan Koupil Grafická úprava a obálka Stará škola & Knyžnyk Apudportam Sazba písmem Questa Stará škola (www.staraskola.net) Tisk na papír Biotop 3 120 g/m2 (knižní blok) a Color Style smooth 300 g/m2 (obálka) Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice Vydání první, 112 stran, TS 13 ISBN 978-80-7470-283-9 ISBN 978-80-7470-284-6 (PDF) Doporučená cena včetně DPH 229 Kč www.eshop.akropolis.info
Dvacet výtisků je autorem číslováno a opatřeno nápisem.
Bylo dost pozdě, květen zrovna začínal, lásku připomněla hrdlička, která se ozvala z borovic — hlas se nesl z okna. Člověk měl pocit, že i mech tam šeptá o lásce. Kvet strom bíle a v růži slavík provinile do srdce…
DOPORUČENÁ CENA 229 KČ
ISBN 978-80-7470-283-9
ONDŘEJ KOUPIL K VĚTEN
Květen je báseň navazující na Máj Karla Hynka Máchy. »Rekomponuje« ho, básnicky přeskládá a vede se starou básní, otištěnou souběžně, dialog.
KVETEN REKOMPOZICE MÁCHOVA MÁJE
ONDŘEJ KOUPIL